living with mental illness

20. května 2017 v 12:53 | lovah |  slutting
S radostí vám povím, co se skrývá pod slovy:
"mental illness"


Usmívám se s bolestí v očích, potahuji z cigarety s myšlenkou na smrt, sprchuji se a slzy se mísí s horkou vodou, jdu do práce a moje srdce se svírá úzkostí, než si něco objednám v KFC, pečlivě si promyslím a nacvičím, co řeknu, ruce se mi třesou z neustálého pocitu prázdnoty, ústní zkoušení ve škole většinou končilo panickým záchvatem, nemůžu pohlédnout do zrcadla, aniž bych chtěla plakat, tvářím se, že jsem v pořádku, ale ve skutečnosti, když jsem sama a nikdo se nedívá, se rozpadávám na milion částeček, které se zkrátka správně už nikdy neslepí.



Určitě každý člověk na světě lhal o tom, jak se cítí. Že ho ta hlava nebolí, protože kdyby to přiznal, musel by jít na vyšetření. Že tu ruku zvládne, vždyť to není tak hrozný, ten zápas se dohrát musí. Že má záda v pořádku, musím pracovat, abych zaplatila nájem, ale záda mě prostě bolet nesmí...

Že jsem šťastná a přitom, když jsem sama ve tmě, když mě nikdo nevidí, přemýšlím o sebevraždě. Že jsem jedla s kamarádkou, že nemám hlad, že ta náladovost je spojená s léky, ne s drogami, že tíseň na hrudi už zmizela, že jsem v pořádku, jsem v pohodě, nic mi není.

Ale ve skutečnosti mi něco je.

Ležím v posteli, okolo mě tma a ticho. Asi mi praskne hlava. Ticho je nejhorší. Slyším všechny démony, jsou okolo mě. Vždy si musím pustit jen tak decentně hudbu, abych se nezbláznila. Nemůžu mluvit ani se hýbat. Jsem paralyzovaná. Nepoznávám své tělo a nechci v něm být. Tohle je má krásná depersonalizace.

Jsem zhroucená na posteli a snažím se cítit jeden pozitivní, příjemný pocit. Jeden jediný by stačil... Ale místo toho jsem plná vzteku a smutku a úzkosti, že se začínám až dusit. Nechci nic dělat, vždyť to stejně nemá cenu. Tohle je zase okouzlující deprese.

Kamarádky si kupují kebab a já stojím opodál, břicho mi svírají křeče, usmívám se na ně a piju vodu. Když se ostatní pustí do jídla, do krku se mi vkrade ten známý pocit knedlíku, nemůžu moc polykat, mám hlad a také anorexii.

Duševní prázdnota, emoční otupělost, další bolestivá věc. Dívám se na člověka, kterému ubližuji, a necítím vinu. Je mi to fuk, jen ať trpí. Křičím na svou matku v jedné z našich mnoha hádek a slovně ji zraňuji. Necítím nic.

A konečně, má oblíbená věc. Sebevražda. Naplánovaná do detailu, už se těším, ale přitom se celá třesu. Zničila jsem si celý život, tudíž se stejně zabít budu muset. Opustila jsem školu, odehnala od sebe všechny lidi, odcizila jsem si vše hezké. Sebedestruktivní chování, nemyslíte? Nesebepoškozuji se, tedy alespoň ne tak, aby to šlo vidět, ale i přesto vím, že jsem velmi ublížená. Nevím, zda to dává smysl.

Pro mě je smyslem života smrt. Žiju proto, abych si zničila život a na konci to jednoduše ukončila.

Většina, valná většina lidí by se mnou nesouhlasila. Řekli by mi: "vždyť jsi ještě mladá, máš celý život před sebou." Jenže já jsem tak v prdeli! Takovou bolest, co cítím. Taková bezmoc, únava a prázdnota. Nikdo mi nic už nikdy nevymluví, ne tohle. Jsem pevně rozhodnutá. A vlastně se těším. Život prostě není pro mě.

Když se nikdo nedívá, tančí okolo nás naši vlastní démoni.

Když se nikdo nedívá, umírá se.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 nudistka | Web | 20. května 2017 v 13:09 | Reagovat

Po přečtení mě napadlo jedno jediné slovo "sakra". Že by bylo smyslem života umřít, o tom jsem nikdy neslyšela, ale pokud to tak někdo má či to tak cítí...ovšem pak bych se ptala proč? Vždyť kolem je tolik nešťastných a zlomených lidí, ale věří, věří že bude líp, protože naděje umírá poslední, aby vstali musí si přiznat, že někde udělali chybu, musí začít být odpovědní sami za sebe a pak vstát, postavit se na nohy, ikdyž to bolí, ta bolest není věčná.

2 Eliss | Web | 20. května 2017 v 13:40 | Reagovat

O jé, myslím že máš docela problém, nebylo by fajn si promluvit s nějakým odborníkem?

3 nudistka | Web | 20. května 2017 v 14:14 | Reagovat

"Nechtít žít" jak si psala, musí mít důvod a ten bych chtěla znát. Víš mě je z tvých slov v článku těžko, ano bolí mě z nich. Je mi "bolno" protože to vztahuju na sebe a já bych to nevzdala. Nevím kolikrát člověk musí spadnout a kolikrát za život musí vstát, ale mám zažito, že musí, ikdyby měl pocit, že mele z posledního, že to nemá smysl, má.

4 Slothie | 20. května 2017 v 18:09 | Reagovat

Myslím, že každý, kdo si tohle přečte, pokud má nějaký srdce, z toho bude špatný. Já už tu dvě hodiny přemýšlím, co ti sem napsat, jak ti pomoct. A věř mi, že vážně chci. Ať se děje cokoliv, ať tě cokoliv přimělo cítit se takhle, prosím tě, nevzdávej to. Všechno jde nějak řešit.

5 Yasmine . | Web | 22. května 2017 v 16:33 | Reagovat

Jako bych cejtila to tvoje vnitřní krvácení a třes rukou . Už dlouho sem nečetla článek, kterej by mi mluvil do duše , tak jako tenhle .
Ta neskutečná prázdnota , která je ve skutečnosti nesrovnatelně těžká a je cejtit úplně všude . Kdo nezažil , nepochopí .
A člověk s tim nenadělá nic . Vůbec nic.
Tak moc bych ti přála , aby tě něco vyplnilo . Aspoň trochu ..

6 coca-cola-light-baby | Web | 24. května 2017 v 18:22 | Reagovat

Ani neviem čo ti napísať pretože všetko bude znieť prázdno. Len že mi je to ľúto a dúfam že časom to bude lepšie pretože viem že to nepôjde mávnutím ruky... Drž sa drahá.

7 Tenal | E-mail | Web | 30. května 2017 v 20:56 | Reagovat

Kdybys měla jeden komentář na to, abys někomu změnila život, co bys napsala?

Lži a klišé o dobrém konci? O tom, že nejsi sama? Směšné...

Dvakrát jsem se pokusil zabít se. Dvakrát jsem selhal. Víš proč? Já vlastně nechtěl umřít. Chtěl jsem žít. Opravdu žít. Jen jsem nevěděl jak. Jak s tím vším mohu žít?

*ušklíbne se*

Pořád nevím jak...

Za ty roky jsem si vytvořil pravidlo, jedno z mála mých pravidel, které mi nepůsobí bolest. Pokud potkám člověka, který je jistý o svém konci, který má důvod proč skončit, člověka, který nechce už ničí pomoc, jen konec, tak mu to nebudu rozmlouvat. Nabídnu se jen jednou a tím to skončí.

Netvrdím, že tě vyléčím, zachráním... Vždyť já to vlastně mohu i zhoršit. Pokud ale budu mlčet, tak jako bych neudělal vůbec nic. Proto se jednou zeptám...

Chceš moji pomoc?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama