prolog

15. března 2017 v 14:48 | lovah |  vertigo



2:11AM • look
Spíš?
2:12AM
právě jsem skončila druhou sérii, jdu se dívat na další.
Co chceš?
2:14AM • look
Pojď ven.
2:15AM
Kam?
2:16AM • look
Vycházím, čekej u baráku.
2:17AM
proboha

2:17AM
musím se oblíct...

2:18AM
půjdem na pivo?

2:21AM
Platíš.

Dvacetiletý, pár dní neoholený muž se ležérně opřel dům, ve kterém tiše panikařila sedmnáctiletá dívka hledajíc třešňový parfém. Voněl mu. Přitahoval ho. Moc dobře to věděla, jakmile jej našla, lehce se navoněla, přejela si rty pečujícím balzámem a vyrazila co nejtajněji z domu.
Chladný noční vzduch ji nemilosrdně sevřel, svou bundu si přitáhla blíže k tělu. Luke si jí všiml hned, jak za sebou neslyšně zavřela dřevěná vrátka a otočila se k němu. Vypadala unaveně a trochu smutně, oči podlité krví, rty popraskané. Nevěděl, jak může pomoci jedinému člověku, na kterém mu tak moc záleželo. Vše, co na světě hledal, našel u ní.


Dlouhé konverzace o vesmíru a celosvětovém míru, lehké doteky sem a tam, něžné pohlazení po paži, stovky filmů shlédnuté během jejich dlouholetého přátelství, zbrklé vaření a ještě zbrklejší uklízení kuchyně, nespočet fotografií... Cítil se bezmocně, když usínal s pocitem, že jeho dívka nemůže spát a pravděpodobně stráví celou noc převalováním ze strany na stranu.
"Vzal jsem ti deku."
Alex si všimne staršího terénního auta, kterým Luke jezdí. Po té tragické autonehodě se jeho matka bojí usednout za volant a přenechává řízení nejmladšímu synovi. Auto patřilo jeho otci, poměrně dobré vozidlo s ošoupanými koženými sedačkami a velikým kufrem.
"Děkuju," usměje se na něj ospale. Společně nastoupí do vyhřátého auta, netrvá dlouho a Luke nastartuje a vydá se na cestu. Alex se neptá, kam jedou. Tahle situace nastala už mockát.
"Zítra máš narozeniny," podotkne Luke a ztlumí autorádio.
"Líbí se mi, jak už jsi začal nový den," zazubí se blondýnka.
"Jsi zvědavá, co ti dám?"
"Doufám, že něco k jídlu."
"Bože, zase máš hlad?"
Alex a Luke řeší jídlo velmi často. Alex vychvaluje jídlo a miluje ho celým svým tělem, Luke se spíš snaží svou dívku nakrmit jako malého domácího mazlíčka. Fakt, že Alexandřin rychlý metabolismus zachraňuje její postavu, nahrává Lucasovi akorát na to, jak moc je jejím tělem fascinován. Miluje ji od hlavy k patě, její fyzickou stránku i psychickou.
"Jedla jsem doma."
Přední světla osvítí zmatenou srnku, rozuteče se zpět do lesa. Mladý pár vystoupí z auta a posadí se do otevřeného kufru. Alex si přitáhne prošívanou deku k tělu a rozdělí se i se svým nejlepším kamarádem.
"Dneska jsou krásně vidět hvězdy," zamumlá Luke obejme blondýnku okolo ramen.
Scenérie je nádherná, tichá louka, pod nimi rozsvícené město, za nimi živý les. Ovšem to příjemné ticho...
"Víš, proč mi nevadí tohle ticho?" zašeptá Alex a opře se o jeho rameno, nečeká na odpověď. "Je tu s tebou. To ticho. Jsi s tím tichem. Splýváš s ním. Jenom s tebou dokážu být v tichu."
Oba moc dobře vědí, o co se jedná. Alexiny psychické problémy dokázaly napáchat už mnoho, ale jejich vztah jako by akorát více zocelily.
"Ale dneska," promluví roztřeseným hlasem Alex, "dneska bych radši něco poslouchala."
"Jasně," usměje se na ni Luke a pustí na mobilu rockovou baladu. "Dobrý?"
Dívka vedle něj přikývne a zavře oči. Váží si toho, jakým způsobem s ní Luke zachází. Je opatrný, starostlivý a milý. Celý kruh jejich přátel ví o tom malém, neškodném poutu, které spolu sdílí, nikdo jim nic nevyčítá, vždyť Alex právě někoho takového potřebuje.
"Michael prý boural," spustí blondýnka. "U altánu."
"Michael je idiot. Nemá to v hlavě občas srovnaný. Prý byl nalitý nebo sjetý, já nevím. Každopádně tímhle si u mě zazdil jakoukoliv šanci o prominutí."
"Ty dneska mluvíš tak vážně," zasměje se Alex a něžně do něj strčí pohublým ramenem. "Jsi spíš můj táta než kamarád."
"Páni, to bylo tak vtipné, kočko! Ty dneska zase perlíš."
Oba dva se zasmáli, přitulili se k sobě a mladý chlapec ji jemně obejmul okolo ramen. Dokud je u něj, je v bezpečí. Dokud jsou spolu, nic se nemůže stát.
Kdyby tak Luke Hemmings věděl, jak moc velkou má pravdu. Alex je jeho jediná opravdová přítelkyně, jeho láska z dětství, Alex je někdo, s kým se člověk setká jen jednou za život a navždy si ho bude pamatovat. Kdyby tak věděl, že o pár hodin později se vše změní a jeho dívka už nebude jeho dívka. Že se vše zhorší a pomalu to pohltí všechny okolo nich.



Děkuji všem, kdo to dočetl až sem. Vím, že zatím je to takové nemastné neslané, ale slibuji, že to bude stát za to.
Komentujte, klidně jen hodnoťte, ale jakákoli zpětná vazba je úžasná.
Samozřejmě se nebojte kritizovat, já se ráda zlepšuji.
x
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama