dylano

3. února 2017 v 19:42 | lovah
"Připadala mi tak zlomená životem, bledá a smutná a zasmušilá. Její dlouhé, hubené prsty měla sevřené v pěst, tiše oddechovala a snila. Její obličej se zbarvil do bíla, vypadala tak vyčerpaně a opuštěně na tom starém černém gauči, nemohl jsem ji opustit. Suché, popraskané rty se několikrát zatřásly, světlé řasy ale stále zůstávaly přilepené k víčku.
Klekl jsem si k ní a opatrně jí pohladil po ledové paži. Více jsem jí přitáhl deku přes tělo..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama